To je zajímavá otázka k hlubšímu zamyšlení. Napadla mne, když teď často chodím na dětské hřiště a občas žel musím nechtěně „čmuchat“ cigaretový kouř, který se line od některých rodičů (a bohužel nejen já, ale i mé děti), ale také tím, že víc a víc narážím na to, že vidím kouřit někdy dospívající a dokonce i některé děti.
Jako odpověď na otázku „Proč nekouřím?“ bych si na první „pohled“ řekl – no přeci proto, že je to závislost, že kouření způsobuje rakovinu, že škodí zdraví, přináší cévní onemocnění, častější onemocnění cest dýchacích, může způsobovat neplodnost, u dívek předčasné porody, nechtěné potraty, vady u narozených dětí, zkracuje život v průměru o 12 let, způsobuje delší hojení ran, rychlejší stárnutí kůže, nepříjemné zbarvení zubů a dalo by se pokračovat.
Ale ruku na srdce – neví toto i mnoho současných kuřáků? Mnozí to určitě vědí, ale přesto kouří dál. Takže asi jenom tím to nebude. Nemyslím si ani, že by to bylo tím, že bych byl nějak lepší než ti, kteří kouří, nebo nějaký uvědomělejší.
Musím jít tedy v myšlení hlouběji a přemýšlím nad tím, co člověka k tomu vlastně vede, že kouří. Napadá mne, že některé možná jejich vzor, kterým je často jeden z rodičů, ale mnohdy i nějaký jejich starší kamarád, popř. zpěvák, herec, youtuber, … Oni přeci kouří a jsou dobří, tak proč bych neměl kouřit já?
Znám lidi, kteří začali kouřit jako mladí na vojně, a pak už se toho nezbavili. (To bylo ještě v době, kdy kouřit u menších dětí bylo tabu a krom profláklé klukoviny to bylo něco opravdu hodně výjimečného).
K tomu mám jenom takovou epizodku ze svého dětství, kdy jsem si chtěl vyzkoušet kouření, když mi bylo 12 let a byl jsem na tetině svatbě. Velmi pracně jsem si vyžádal svolení rodiče, že si můžu od jiné tety cigáro vzít. Vyšel jsem ven před hospodu jako „velký machr“, koukaly na mne různé děti. Já ale netušil ani princip kouření, takže jsem si myslel, že to znamená mít cigaretu v puse. Strčil jsem si tedy jednu ruku do kapsy, v druhé držel „cígo“ u pusy, nadechl jsem se čerstvého vzduchu a vydechl do cigarety s pocitem „velkého kluka“ – no ale po pár vteřinách přišla mamka a experimentování tak rychle skončilo :D!
V dnešní době vidím větší nebezpečí v partách mladých – dospívajících, někdy i dětí. Člověk na chvíli podléhá pocitu, že snad kouří všichni. Je těžké tak pro někoho odolat, když je v partě, kde si všichni zapálí. Má pak pocit, že nebude „in“, že bude vyčnívat, že je „měkkej“, potažmo že je srab, když to ani nevyzkouší. Dá si tak občas příležitostně jedno/dvě s kamarády a postupně si na to zvykne – no a za nějaký čas už mu to přijde jako běžná součást života a zlozvyk je na světě a velmi těžko se jej v budoucnu zbaví. (Je prokázané, že u dětí a dospívajících se závislost dostavuje rychleji).
Někdo možná hledá v cigaretě projev jakési rebelie – vymezení se vůči autoritám a někdo si zase myslí, že přinese uklidnění nebo relaxaci.
Po těchto úvahách se tedy mohu vrátit k otázce – proč vlastně nekouřím já? Asi to nebude výčtem možných chorob v druhém odstavci, ale asi proto, že jsem měl dobré vzory. Mí rodiče nekouřili (táta přestal dříve, než si mamku vzal). Nekouřili ani mí kamarádi (ani na základce, ani na gymnáziu). Neměl jsem ani žádné jiné velké vzory, které by kouřily. V pubertě jsem se stal věřícím, tak možná i proto jsem byl obklopen více lidmi, kteří tomu zvyku neholdovali. Možná jsem měl štěstí – já v tom ale určitě vidím Boží milost, že jsem se mohl cigaretám vyhnout. Né všichni to tak ale mají L.
Kdybych tak zvláště dětem i dospívajícím napsat něco na závěr – moc bych vám to přál taky, ale žijete v tomto ohledu v mnohem těžší době a cigarety jsou pro vás daleko dostupnější a kamarádi vám v tom zlozvyku také jistě rádi pomohou. Pro mne je skutečný „machr“ ten, kdo dokáže odolat, dokáže říct kamarádům „ne“, i kdyby byl v partě jediný. Je to známkou, že si dokáže jít za svým, jít proti proudu, překonávat překážky – i když to může být těžké, ale každý takový má můj obdiv. Tak kéž byste v tom byli úspěšní. Příp. pokud už v tom lítáte, tak kéž by se vám podařilo tohoto zlozvyku co nejdříve zbavit.
Budu rád, když do komentářů napíšete třeba i nějaké vaše zkušenosti nebo úvahy.