V uplynulém měsíci mám za sebou najetých kolem 7 tis. km – něco z toho s dětmi, něco bez dětí – každopádně se rád podělím o pár zkušeností a postřehů, které se třeba budou hodit. Pro mnohé to asi nebude nic nového, ale ani opakování určitě neuškodí :D! Pro doplnění – jezdím stále svým oblíbeným funkčním rychlým autem Ford Focus Combi – rok výroby 2003. Tak pojďme na to!
- Auto se vyplatí před jízdou zkontrolovat
Není nic příjemného zůstat trčet někde na dálnici v zahraničí s poruchou, došlým olejem, boulovatou pneumatikou, … – to se mi naštěstí nestalo. U opraváře jsem ale byl za poslední měsíc několikrát – ať už na nějakou kontrolu nebo výměnu oleje, svíček, stk či celkovou kontrolu auta – něco to sice stálo, ale oproti řešení nějaké z neřestí v zahraničí, kdy by to stálo mnoho násobně víc spolu s mnoha nervy a dalšími nepříjemnými řešeními, jako kam s dětmi než se to vyřeší apod., tak se to rozhodně vyplatí!
2. Pojištění
Na cestu si určitě nechávám připojistit auto pro případ nějaké havárky či poruchy, aby mi to krylo odtah ze zahraničí. Používám služby Kooperativy, kde to stojí cca 400,- Kč, jsou v tom náklady na zajištění opravy, odtahu, náhradní vozidlo, přenocování v příp. potřeby apod.
3. Dálniční známky
Nákup dálničních známek je investice, která se rozhodně vyplatí. Přestože jinak tolik nejezdím a roční známku na dálnici v ČR nemám, občas si koupím měsíční nebo desetidenní známku po ČR. V Německu jsou zatím díky Bohu zdarma – ale kupuji si dálniční známky i třeba při cestě do Chorvatska v Rakousku i Slovinsku. Možná si někdo řekne proč, když se to dá objet (zvlášť třeba ve Slovinsku, kde je známka celkem drahá – 30 EURo). Většinou se ale jedná o dlouhou jízdu, která řidiče dost unavuje a jízda po dálnici je k „nezaplacení“, než sebou plácat někde po okrskách, narážet k tomu na nějaké místní objížďky, k tomu mít již při delší cestě nervózní rodinu v autě a kilometry tolik neodsýpají. Cesta po dálnici je zpravidla příjemná, hezky protunelovaná, přímá a zpravidla i rychlá. V Itálii jsou třeba dálniční poplatky docela drahé, ale po zkušenostech jiných řidičů se tutově vyplatí! Dokonce mne nějaká navigace svedla z dálnice (autostrada) a navedla také na dálnici neplacenou – ale přestože se tam dalo jet také rychle, silnice byla o poznání udrncanější, což při naloženém autě obzvláště starší výroby je již hodně nepříjemné – takže určitě, pokud to jde, tak dálnice, dálnice, dálnice…
Letos jelikož jsme jeli do Chorvatska celkem na sever kousek za Rijeku, rozhodli jsme se využít toho, že máme slovinskou dálniční známku, a nejet přes Zagreb, ale jeli jsme delší úsek slovinskou dálnicí přes Celje. Díky tomu jsme pak v Chorvatsku platili jen krátký úsek od hranic do Rijeky (9 KUNA).
Dále se vyplatí popřemýšlet, kde dálniční známky pořídit. V ČR se dají sice sehnat v různých směnárnách, ale je to často za hezkou provizi – pro příklad uvádím Rakouskou desetidenní známku, která se prodává kolem 340,- Kč – přitom její hodnota je 9,20 EUR, což je při současném kurzu kolem 240,- Kč. Existují asi nějaká místa, kde se dá pořídit za opravdovou cenu bez provizí. Já to nechal všechno na cestu, ale musím říci, že v Rakousku jsem měl problém, protože jsem čekal na nějakou benzinku mezi Mikulovem a dálnicí na Vídeň a na žádnou jsem nenarazil a najednou se blížil nájezd na dálnici. Naštěstí jsem jel se známými, kteří ještě stáli v Mikulově na benzince, tak jsem někde chvíli počkal a oni mi známku koupili (žel se zmíněnou přirážkou). Slovinskou dálniční známku jsem ale koupil pohodlně na rakouské pumpě bez přirážky za 30 EUR.
4. Odpočinek
Občas jsem jel nějakou delší cestu přes noc. Již jsem navyklý, že potom piju Colu a občas se stavím na kafe. Pokud už jsem ale opravdu ve stavu značně unaveném, mám osvědčené, že se vyplatí zastavit a prostě si chvíli dáchnout. Kolikrát jsem se sice probudil už třeba za 30 min., ale světe div se, ta půlhodinka siesty mi dodala daleko více energie, než by dalo deset kafí, a byl jsem připravený vyrazit. Při jízdě přes den se ale únava také někdy dostavuje – velmi pomůže se stavit třeba někde na pumpě či v McDonaldu – posilnit se, najíst se, dát si kafe a už třeba po 30-45 minutách je vám daleko lépe a jste připraveni pokračovat v cestě bez velkého přemáhání. Každá zastávka je také příjemná psychická vzpruha pro děti, které jinak musí několik hodin sedět přikurtované a takovéto uvolnění se, vyběhnutí apod. jim hodně pomáhá v tom se uvolnit z tlaku.
5. Do Chorvatska v sobotu?
Pokud nemusíte, tak zvolte při cestování do Chorvatska jakýkoli jiný den. My jsme to žel měli od soboty do soboty, tak jsme to vyřešili takto: cestou tam jsme jeli na noc (s drobnou zastávkou ve Slovinsku). Ráno už se u hranic začali tvořit kolony, ale celkem jsme to ještě vychytali, takže jsme čekali asi jen půl hodinku (namísto několikahodinového stání, kdybychom byli na místě o pár desítek minut či pár hodin později). Na cestu zpět jsme zase vyrazili brzy ráno – do Rijeky jsme dorazili někdy kolem osmé a stáli jsme u hranic asi jen 10 minut. Za to, co jsme viděli z opačné strany, byla opravdu katastrofa. Vypadalo to, jak když celá Evropa jede do Chorvatska a už takhle to bylo několik kilometrů od hranic v protisměru zacpané a pak když jsme viděli v protisměru zacpanou i Slovinskou 3 proudou dálnici (která najednou v některých místech opravdu stála), tak jsme si říkali, ještě jsme toto nemuseli zažít. Je to opravdu specialita sobot, proto pokud nemusíte, sobotám se zkrátka při cestě do a z Chorvatska vyhněte.
6. Jídlo a pití po cestě
Cestou se určitě můžete různě stavit v restauracích, pumpách apod., ale vždy se vyplatí mít v autě dostatek pití i jídla – nikdy nevíte, kde uvíznete – navíc děti každou chvíli něco chtějí či potřebují a pokud jste připraveni, tak vám ubyde starost navíc. Opravdu to poslední, co máte při náročné cestě chuť řešit, jsou dyndající děti, že mají žízeň, hlad, …
7. Co s sebou za jídlo na pobyt?
V zahraničních obchodech bývají ceny podobné jako u nás, něco max. o trochu dražší, často ale i něco levnější, takže se nijak nevyplácí tzv. „paštikařit“, protože se bez problémů můžete v zahraničí zásobovat v místních prodejnách.
8. Benzín?
Zpravidla se vyplatí si brát maximum benzinu v Česku. I na poslední „předražené“ pumpě před hranicemi. Není dobré pak jezdit nadoraz (většinou, když už mi klesne nádrž pod čtvrtku, tak je to pro mne signál si vzít co nejdříve). Jednak pumpy na dálnici nejsou na každém rohu a druhak pokud uvíznete v zácpě, můžete se dostat do problémů, protože vám dojde palivo dříve, než předpokládáte.
9. Zapnutá klimatizace?
Určitě! Přes den v podstatě používám vždy klimatizaci – jednak drží v autě příjemný dýchatelný vzduch i teplotu (zvláště ve dnech horka je to neocenitelné), také se vám neopocuje sklo apod. Něco to sice stojí na spotřebě, ale za to pohodlí v autě se to vyplatí. Navíc ve stotřicetikilometrové rychlosti není spuštěné okýnko v autě úplně ideální.
10.Pár dalších praktických postřehů
Pokud se chystáte třeba k moři, myslím, že se nevyplácí moc si půjčovat v ČR paddleboard, člun apod. – na místě se dá vše pronajmout a pokud si pak spočítáte, jak dlouho reálně to na místě používáte, zjistíte, že to vyjde o dost levněji (pokud nejste opravdu vášniví jezdci, kteří brázdí po vlnách celý den) – a navíc to máte bez starosti, nafukování, nošení, …
Je dobré mít s sebou platební kartu. V mnoha místech v zahraničí se dá platit kartou a je to za výhodnější středový kurz a samozřejmě pohodlné.
Kafe za stovku? Při cestování na dálnici klidně! V celkových nákladech na cestu už to není tak hrozné a něco trochu si při cestovní námaze můžete přeci dopřát!
Zmrzlina v Chorvatsku? Určitě. Letos stojí např. často 8 KUNA (asi 28 Kč) – ale je to jak 3 kopečky u nás.
Slunečníky na pláži? Pokud se chystáte na pláž na několikahodinový pobyt s rodinou, tak investice do třeba slunečníku se 2 lehátky už není tak velká – to když v ČR půjdete na veřejné koupaliště, často za to dáte více – a za ten komfort se to vyplatí. Pokud ale třeba jdete jen na chvíli a na pláži je dost místa, tak se to dá i bez něj.
S trhovci (Itálie/Chorvatsko) smlouvat, smlouvat a smlouvat – pokud nemáte rádi smlouvání, tak aspoň dobu váhat, než sleví sami, a pak klidně to ještě o trochu snížit a plácnout si na to.
V létě se u moře určitě hodně mazat! I vodě odolný krém vydrží funkční něco přes 3 hodiny, ale při koupání zpravidla pouze 1 hodinu a je pak třeba se přemáznout! Navíc krém začíná plně účinkovat až cca 15-20 min. po namazání, takže ani namazat a hned jít na slunce není to pravé ořechové.
Opomněl jsem ve výčtu ještě na potřebu mít s sebou platné cestovní doklady a hlavně pozor na jejich expirační lhůty! Např. při cestování do Chorvatska je třeba na hranicích vyndat doklady všech cestujících. Ty je vhodné si opatřit v dostatečném několikaměsíčním předstihu, aby se to neřešilo na poslední chvíli
No, bylo by toho ještě spoustu, ale už radši skončím.
Přeju šťastné cestování a o své zkušenosti se můžete klidně podělit do komentáře :D!
